Židovský hřbitov
Hřbitovu se v hebrejštině říká bejt kvarot (dům hrobů), bejt olam (dům věčnosti) nebo také bejt chajim (dům života). Je místem posledního odpočinku zemřelých, se kterým se musí nakládat s náležitou úctou, k níž patří přísný zákaz rušení posmrtného klidu těl zemřelých. Na hřbitově se může nacházet obřadní síň, které se hebrejsky říká ohel neboli „stan“, ale hlavním účelem existence hřbitova jsou samozřejmě hroby. Každý hrob je podle židovského pojetí majetkem zemřelého, který mu podle tradice patří až do okamžiku vzkříšení. Proto není možné židovský hřbitov zrušit. Z důvodu respektu k zemřelým je na hřbitově dále zakázána konzumace pití a jídla i nošení talitu (modlitební plášť) a tfilin (modlitební řemínky), jelikož všechny tyto věci jsou pevně svázány se světem živých. Židé obvykle navštěvují hroby svých blízkých v období měsíce elul (obvykle srpen až září), který předchází Vysokým svátkům nebo přímo v období Vysokých svátků. Návštěva hřbitova v tomto období, během kterého podle židovské tradice Bůh sedí na soudcovské stolici a zapečeťuje osud lidských bytostí, je příležitost připomenout zechut avot, zásluhy předků, které nám poskytují příležitost k duchovnímu růstu. Z tohoto důvodu se též pořádají zvláštní společné připomínkové modlitby, kterým říkáme kever avot neboli „hrob předků“. Dalším okamžikem, kdy Židé chodí na hroby svých blízkých, je výročí úmrtí. Na hřbitov se naopak nechodí o šabatu a o svátcích. Když člověk opouští hřbitov, měl by si podle tradice umýt ruce, čímž se symbolicky oddělí od světa mrtvých a dá najevo intenci vejít opět do světa živých za branou hřbitova.
Náhrobní kámen
Náhrobní kámen, v hebrejštině označovaný jako maceva, slouží k označení místa pohřbení člověka a připomenutí jeho jména. Tradičně se vztyčuje po uplynutí šnat ha-evel, roku truchlení. Jednotlivé náhrobky se od sebe liší materiálem, tvarem, velikostí a samozřejmě i jazykem nápisů na nich uvedených. Zatímco na starších náhrobcích jsou texty pouze v hebrejštině, v okamžiku, kdy se židovská komunita na daném místě více asimilovala, začaly se zpravidla objevovat náhrobky v lokálním jazyce. Kromě jména zesnulého, data úmrtí a dalších životopisných údajů se na náhrobku může objevit epitaf či symboly židovské tradice a obrázkové motivy, které se vztahují ke jménu, postavení nebo osudu zemřelého. Příkladem mohou být žehnající ruce, které symbolizují, že zesnulý byl kohenem (židovský kněz), nebo džbánek s miskou, který značí, že pod náhrobkem je pohřbený levita. Dále se může na náhrobku objevit symbol podťatého stromu na znamení toho, že člověk pod ním pohřbený zemřel mladý. K obvyklým symbolům patří zvířata, například medvěd, jelen, pták nebo lev. Ten je znakem Jákobova syna Jehudy, podle kterého je pojmenován celý židovský národ – Jehudim. Rostlinné motivy vyjadřují naději na budoucí vzkříšení. Židovský náhrobek také obvykle zdobí série hebrejských písmen תנצב״ה, tzv. tanceva, které jsou zkratkou pro větu: „Tehi nišmato / nišmata crura bi-cror ha-chajim.“ V překladu do češtiny toto znamená: „Ať je jeho duše / její duše připojena do svazku živých.“ Na židovské náhrobky se tradičně neumísťují žádné fotografie zesnulých.
Kamínek na hrob
Místo květin a věnců na hroby zemřelých pokládáme kamínky, což v sobě skrývá více symbolických významů. Jedno z možných vysvětlení říká, že kamínky byly ve starověku užívány pastýři k počítání jednotlivých kusů stáda. Položením kamínku na hrob zemřelého mu dáváme najevo, že s ním počítáme, i když již není mezi námi. Kamínky jsou tedy vyjádřením respektu k zesnulému člověku a symbolem toho, že jsme na něho nezapomněli. Z praktického hlediska můžeme navíc z množství kamínků zjistit, kolik lidí hrob navštívilo od naší poslední návštěvy.
(Z knihy Mazal tov !, David Maxa)
תנצב״ה
Městský hřbitov ve Zlatých Horách z roku 1897
Městský hřbitov - současný stav s vyznačením židovské části VII.
Situační plán
Židovská část VII. městského hřbitova ve Zlatých Horách kolem roku 1930
Poslední náhrobek (Ignatz Beck)
Poděkování
Na úpravách židovské části městského hřbitova ve Zlatých Horách se podílejí:
Spolek u synagogy – Jesenický horský spolek – BAULAND TECH s.r.o. – Město Zlaté Hory – Služby města Zlatých Hor, a.s. - Slezské vily s.r.o.
Stav hřitova v roce 1987
